Vážím si toho, když veřejné věci nejsou lidem jedno. Svoboda vyžaduje zodpovědnost, jinak se velmi rychle může měnit třeba na anarchii.
Jako téměř dospělý jsem podepisoval různé petice a účastnil se všeho, kde se dal vyjádřit nesouhlas s režimem. Jako plnoletý jsem prožil sametovou revoluci a jako vysokoškolský student jsem prožíval zklamání z toho, že rychleji, než se dávaly věci do pořádku a doháněly západní země přicházela další selhání, například v rámci privatizace či nedostatečného vypořádání se s minulostí, zejména s KSČM.
Téměř třicet let po sametové revoluci žijeme ve svobodné zemi a dobře, že si uvědomujeme, že to nemusí být na vždy. Mrzí mě, že některé vážné věci nám jako národu docházejí někdy (se značným) zpožděním. Že se nemá lhát a krást víme přece už od nepaměti, stejně tak je jasné, že není dobré, aby vrcholný politik vlastnil média a ucházel se o dotace pro své podniky a firmy, i když to nějak zakamufluje. Lkaní nad tím, že to umožňují děravé a nedokonalé zákony nic neřeší, musí být vůle, aby vznikly lepší. Občas se necháme obalamutit tím, že kdo má množství prostředků je jakoby imunnější vůči korupci, přičemž z dějin víme, že velmi často kdo má moc chce ještě víc. A když postupně nebo možná skoro zároveň selhávaly politické strany, mnohým občanům není proti mysli něco jako „osvícenský absolutismus“, i když víme, že i těchto vládců měli lidi brzy plné zuby a jejich reformy rychle vraceli zpátky, jen co zavřeli oči.
Ústředním tématem demonstrací, které vyvrcholily v neděli na Letné, není boj o svobodu a lidská práva, na rozdíl od roku "89". Obecně když tak boj o jejich zachování. Hlavními tématy jsou ohrožení nezávislé justice a premiér, u nějž se předpokládá střet zájmů, zneužití dotací a který se se soudy přetahuje, zda mu definitivně zůstane či nezůstane cejch agenta StB. Nejsem právník, ale u té první záležitosti bych byl optimista. Nemyslím si, že by byla justice v tuto chvíli fatálně ohrožena a jestliže v politice není nikdy nic jisté, tak proti tomu bych pozici nejvyššího státního zástupce považoval v tuto chvíli za jen velmi těžko ohrozitelnou. Co se týká premiéra, k němuž mám x výhrad a jehož vládu jsem jako poslanec nepodpořil a rovněž při nadcházejícím hlasování o důvěře vlády budu hlasovat proti důvěře, se domnívám, že je třeba porazit především v demokratických volbách.
Účastníky demonstrací spojuje zájem o demisi premiéra. Mnozí přitom dodávají, že respektují výsledky demokratických voleb, vítězství hnutí ANO atd. Jsem přesvědčen, že to by se asi líbilo mnohým, vyměnit premiéra a nechat menšinovou vládu nesenou hospodářským růstem dál. Není to tak dávno, co se někteří vymezovali proti vládě tolerované komunisty, ale zdá se mi, že tento požadavek jako zásadní už tolik nezaznívá. Ovšem s demisí premiéra padá vláda. A po ní jsou patrně jen tři možnosti: postavit novou vládu s novým premiérem, ale dost těžko na nějakém zásadně odlišném půdoryse (spíše se obávám těch horších, např. když by SPD vystřídala ČSSD, k tomu je třeba přičíst výrok prezidenta, že by opět pověřil sestavením současného premiéra). Další možností je úřednická vláda, která v dosud nepojmenovaném,ale v podstatě reálném poloprezidentském systému dá všechny trumfy do rukou prezidenta. Tou třetí jsou předčasné volby a do těch se v době „zákopové války“ jen tak někdo nepohrne, protože razantní změnu v rozložení politických sil nenaznačil snad jediný průzkum veřejného mínění, naopak hned několik stran je na pomezí samotného vstupu do Sněmovny. Další možnosti už snad nemá smysl probírat, sny o případné „duhové koalici“ opozice s částí koalice berou za své už při podrobnějším pohledu na impotenci a velice problematickou jednotu opozice. Konečně kdyby o tom dělali referendum na Václaváku nebo na Letné, stejně by se na řešení neshodli. Pro rozhodující střetnutí až v řádných parlamentních volbách svědčí ještě jeden moment – i někteří věhlasní politologové považovali za fatální chybu vedoucí k vítězství ANO v parlamentních volbách okamžik, když byl Babiš jako ministr financí odejit z jinak úspěšné vlády. On z toho vytěžil, další dva partneři si to volebně „odnesli“. Požadavek demise premiéra je legitimní, ale mělo by být jasné, jaké jsou další kroky a řešení. Favorizují nebo posilují někoho konkrétního protestující občané? Miliony chvilek pro demokracii si zatím zachovávají nadstranickost. Ale sen o nepolitické politice vzal za své i brzy po sametové revoluci. Nakonec by to nebylo nic neobvyklého, kdyby vznikl další politický subjekt, patrně spíše hnutí, než strana. Otázkou je, jak by byla silná a komu by v politické konkurenci vypálila rybník.
P.S.: Moc doufám, že mnoho účastníků demonstrací stejně jako mě trápí to, že 30 let po sametové revoluci hrají komunisté zatím svoji nejvýznamnější roli, dále, že se v naší zemi bezostyšně daní to, co bylo ukradeno a mělo být bez další dodatků vráceno a nebo třeba to, že se už třicet let skoro všechny strany a hnutí zaklínají tím, že vzdělávání a školství je prioritou a přitom to stále není v praxi poznat aj.